Burza inzerátů a další možnosti

Nejlevnější bydlení, pokud jste sami. Najdete si vlastní pokoj a možná i nové kamarády :). Taky nemusíte dokládat výši svých příjmů.

http://www.wgzimmer.ch

www.wg-gesucht.de

Zadejte do kolonky Rubrik – WG-Zimmer, do kolonky weitere Filter – mein Alter

Bývá dost těžké a drahé najít si bydlení ve větším městě jako třeba v Curychu. Spousta lidí to řeší tak, že si najdou ubytování v nějaké vesnici s dobrým vlakovým spojením a do práce pak dojíždějí (např. ve Wädenswil).

 Pokud zadáváte inzerát na mé facebookové stránce v neznámé vesnici, je i dobré uvést, jak daleko je od nějakého většího a zajímavějšího města.

Ať chcete nebo né, kontakty Vám usnadňují život. Čím větší okruh známých si ve Švýcarsku utvoříte, tím větší je pravděpodobnost, že někdo bude znát někoho, kdo právě hledá nájemníka. To byl i příklad jiné mojí kamarádky a jejího manžela, která vpodstatě musela okamžitě jednat, okouknout byt a do hodiny se rozhodnout.  Dnes bydlí spokojeně v poklidném podnájmu v Curychu i s balkonkem a za solidní cenu. Zatímco při oficiálních termínech obchuzek bytů v Curychu zažili i frontu zájemců, která se táhla z venku až do 4.patra, kde se daný byt nacházel, takhle si v podstatě v pohodičce našli, co hledali.

Když se nastěhujete, můžete využít lokální Brockenhaus (Brocki, Brockenstube), abyste sehnali levně nábytek či se ho zbavili. Většinou tam zavoláte a oni Vám zdarma odvezou nepotřebné věci. Jinak je musíte sami odvézt do sberných dvorů a ještě zaplatit. 

Když jsem ve Švýcarsku začínala, měla jsem s bydlením štěstí. Můj zaměstnavatel byl i vlastníkem realit a počkal na mě s malou garsonkou. Taky jsem se dohodla na tom, že mi nájem odečtou od platu, takže jsem na začátku měla o starost míň. První měsíc jsem sice byla vyhrůzená, že mi nevyjdou peníze, které jsem měla do začátku, ale když mi už 25tého téhož měsíce přistartovaly peníze na účtě, poněkud jsem se uklidnila. (Takhle je to ve Švýcarsku s výplatou zvykem, né že člověk na peníze čeká až do 15tého následujícího měsíce jako je to v ČR).

Bydlela jsem ve 4.patře a moje práce byla v přízemí. No prostě báječné. Jaké však bylo jednou moje překvapení, když jsem měla den volna, někdo na mě zazvonil a byl to můj šéf, který se mě ptal, zda bych mohla přijít do práce, protože někdo v práci vypadl. To už se mi tolik nelíbilo.

Začla jsem si hledat nové bydlení, abych nebyla tak na ráně a taky proto, že mě už v té době chtělo navštívit spousta lidí a v mé asi 25 m garsonce se různě tísnili na zemi na nafukovacích lehátkách. Spoustu inzertních stránek, které jsem v té době projšmejdila i jiné tipy a to jak sehnat levný nábytek, když se nastěhujete, najdete zde v záložce Bydlení.

Nakonec jsem ale nafasovala za suprovou cenu mnohem větší byt po svém šéfovi, který dal mezitím výpověď a stěhoval se do Rakouska, kde si založil vlastní podnik. Byt byl užasný a světlý, chyběl mu snad akorát malý balkon.

Po třech dalších měsících mi majitel lékárny nabídl, jestli nechci zkusit vést lékárnu blízko Curychu. Moc se mi to líbilo, bylo ovšem třeba zase hledat nové bydlení. Nebyla to žádná sranda, jelikož volných bytů za solidní cenu bylo v okolí Curychu málo a nabídky rychle mizely. Navíc jsem bydlela 130 km daleko a když se vyhlásil návštěvní termín, bylo třeba tam rychle zajet. Což v mém případě znamenalo nechat se pustit o půl hodiny dřív, abych stihla prohlídku. V 18.30 večer nasednout do auta a dojet 20.15 na místo. Nejprve jsem neměla štěstí. Na jeden byt bylo třeba přes 60 zájemců. Nakonec se ale zadařilo, ja uviděla jeden úžasný byt s balkónem a houpací sítí, přemluvila jsem hlavního šéfa a majitele, aby se za mě přimluvil, účetní doložila moje příjmy a byt byl můj. (Nemáte-li dostatečné příjmy, je nejjednodušší bydlet ve WG.)

Byt mi dobře sloužil víc než 4 roky a navšívila mě spousta kamarádů a rodiny. Občas se přichomýtli i někteří rádoby kamarádi, chtěli přijet a ptali se, jestli nevím o nějakém levném bydlení. Neubytovala jsem je u sebe, jak očekávali, ale dala jsem jim pár dobrých tipů na bydlení o dovolené, které najdete třeba na mé stránce Dovča.

Nakonec jsem se ze Švýcarska zase stěhovala pryč. Vždycky jsem se chtěla vrátit a v Praze jsem se seznámila s jedním báječným mužem a jeho báječným psem. Bylo to ovšem na několik etap. V té první jsem odevzdala svůj milovaný byteček, v druhé etapě jsem bydlela 14 dní u své kamarádky a nakonec jsem si v našla levný hotel v Curychu nebo něco podobného viz záložka Dovča. Škoda, že v té době ještě nebylo tak známé krátkodobé spolusdílení bytu jak uvedeno v třeba v záložce Dovča, kdy člověk pronajme třeba jen jeden pokoj na týden a přivydělává si tak k nájmu. Možná bych si svůj byt mohla nechat až do konce.

V práci jsem si to mezitím zařídila tak, že jsem pracovala prvních 14 dní v měsíci s pauzou jen v neděli a druhých 14 dní jsem měla volno. Těch pár posledních měsíců už jsem pracovala jen na 80ti procentní úvazek. Momentálně bydlím v Praze, do Švycarska se však ráda vracím ať už za prací nebo za zábavou.

Zabývám se stále lékárenstvím, vyhotovuji životopisy a motivační dopisy pro uchazeče o práci ve Švýcarsku. Jelikož nemám ráda nudu, zabývám se v poslední době taky programováním a tvorbou webové grafiky.